Proč máme takový strach z ortodoncie

Posted on Category:Zdraví

Nebudeme si nic namlouvat, zubař je jedno z nejnevděčnějších povolání. Nikdo k němu nechodí dobrovolně, část dokonce až v době, kdy už nemají jinou možnost. Díky tomu však doktor obvykle léčí zanedbané zuby s nemocemi, které by při pravidelných kontrolních návštěvách bylo snadné zachytit již v zárodku.
zubařské křeslo

Toto ale přispívá k pověsti zubních lékařů, neboť úkony u nemocí či poškození v pozdním stádiu bývají často bolestivé, a přestože vám doktor může dát lokální anestetika, která poškozenou část po dobu úkonu znecitliví, stejně se nejedná o nic příjemného.

Avšak i běžné úkony mohou být velmi bolestivé. Vrtání zanedbaného zubu či dokonce jeho trhání nepatří zrovna k oblíbeným. Není snad nikdo, komu by nenaskakovala husí kůže při typickém zvuku zubařské vrtačky.

Ovšem je nezpochybnitelným faktem, že ortodoncie může někdy dokonce i zachránit život. Jako příklad můžeme uvést zánět dásně či pod zubem. Bez pomoci zubaře by mohl mít tragické následky. Nemluvě o estetické stránce věci – koho by lákal pohled na zčernalé zuby, někdy dokonce chybící?

Zdá se tedy, že pravidelné chození k zubaři má samé výhody. Proč to tedy neděláme? Jedním z faktů je, že velká část lidí prakticky strká hlavu do písku. Když mě nic nebolí, mám zuby v pořádku a doktora tedy nepotřebuji.

To však není zrovna nejlepší nápad, a tento přístup paradoxně přispívá k nedobré pověsti zubařů. Pokud totiž preventivní péči zanedbáme, léčba je pak mnohem bolestivější a náročnější. Navíc častokrát není vše vyřešeno při jedné návštěvě, nýbrž se musí s nemocnou čelistí chodit vícekrát.
muž čistící si zuby

Není proto divu, že už samotná představa zubařského křesla v nás vzbuzuje úzkost. Pokud navíc máme špatný zážitek v dětství, například náročnější zákrok, strach se jen násobí. I to je důvodem proč se dětem častěji trhají zuby (alespoň ty první) než dospělým.

K tomu je nutné připočíst pravidelnou zubní prohlídku, kterou podstupujeme každého půl roku na základní škole. Mnoho z nás na ni nemá zrovna nejlepší vzpomínky, a není divu. Pokud máte už tak strach, přítomnost spolužáků vám rozhodně nepomůže.

Jaké je tedy nejlepší řešení? Svůj strach překonat a chodit jednou či dvakrát ročně na pravidelné prohlídky. Věřte, že se to nakonec vyplatí.