Category: Zdraví

Nebudeme si nic namlouvat, zubař je jedno z nejnevděčnějších povolání. Nikdo k němu nechodí dobrovolně, část dokonce až v době, kdy už nemají jinou možnost. Díky tomu však doktor obvykle léčí zanedbané zuby s nemocemi, které by při pravidelných kontrolních návštěvách bylo snadné zachytit již v zárodku.

Toto ale přispívá k pověsti zubních lékařů, neboť úkony u nemocí či poškození v pozdním stádiu bývají často bolestivé, a přestože vám doktor může dát lokální anestetika, která poškozenou část po dobu úkonu znecitliví, stejně se nejedná o nic příjemného.

Avšak i běžné úkony mohou být velmi bolestivé. Vrtání zanedbaného zubu či dokonce jeho trhání nepatří zrovna k oblíbeným. Není snad nikdo, komu by nenaskakovala husí kůže při typickém zvuku zubařské vrtačky.

Ovšem je nezpochybnitelným faktem, že ortodoncie může někdy dokonce i zachránit život. Jako příklad můžeme uvést zánět dásně či pod zubem. Bez pomoci zubaře by mohl mít tragické následky. Nemluvě o estetické stránce věci – koho by lákal pohled na zčernalé zuby, někdy dokonce chybící?

Zdá se tedy, že pravidelné chození k zubaři má samé výhody. Proč to tedy neděláme? Jedním z faktů je, že velká část lidí prakticky strká hlavu do písku. Když mě nic nebolí, mám zuby v pořádku a doktora tedy nepotřebuji.

To však není zrovna nejlepší nápad, a tento přístup paradoxně přispívá k nedobré pověsti zubařů. Pokud totiž preventivní péči zanedbáme, léčba je pak mnohem bolestivější a náročnější. Navíc častokrát není vše vyřešeno při jedné návštěvě, nýbrž se musí s nemocnou čelistí chodit vícekrát.

Není proto divu, že už samotná představa zubařského křesla v nás vzbuzuje úzkost. Pokud navíc máme špatný zážitek v dětství, například náročnější zákrok, strach se jen násobí. I to je důvodem proč se dětem častěji trhají zuby (alespoň ty první) než dospělým.

K tomu je nutné připočíst pravidelnou zubní prohlídku, kterou podstupujeme každého půl roku na základní škole. Mnoho z nás na ni nemá zrovna nejlepší vzpomínky, a není divu. Pokud máte už tak strach, přítomnost spolužáků vám rozhodně nepomůže.

Jaké je tedy nejlepší řešení? Svůj strach překonat a chodit jednou či dvakrát ročně na pravidelné prohlídky. Věřte, že se to nakonec vyplatí.

Ve chvíli, kdy se školní rok přehoupne do své druhé poloviny, začíná většinou každý učitel přemýšlet o jedné zapeklité věci – kam na školní výlet.

– Zejména třídní učtielé vyšších ročníků to mají opravdu mnohdy složité.

– Jak zabavit dvacet (i více) dětí kolem třinácti nebo čtrnácti let?

Musíte v nich probudit právě to dítě, které stále ještě mají pod tou slupkou hrané dospělosti.

§ Anebo nijak – nechte je na starost někomu jinému, kdo tuto práci vezme ochotně a rád za vás.

§ A vy se konečně nebudete muset o nic starat a užijete si výlet společně s dětmi. A věřte, že na zlobení rozhodně nezbude ani chvilka.

Program je natolik pestrý, že si v něm stoprocentně vybere každý.

– Máte ve třídě nějaké milovníky zvířat?

§ Po programu, který si pro vás připravil chovatel a cestovatel Marek Jeřábek, už nad touto otázkou nebudete muset přemýšlet.

Děti si budou moci zblízka prohlédnout například dravou želvu kajmanku nebo roztomilé opičky. Ti odvážnější si mohou podržet obří tarantuli nebo hada.

Den pro hrnčíře i závodníky

Už jste také ochutnali specialitu, která se vyrábí ve Štramberku? Slavné uši tu budete moci nejen ochutnat, ale i sami upéct. A samozřejmě se dozvíte i legendu, která této pochoutce dala vzniknout.

§ Na věži, která nese zajímavý název Štramberská Trúba, budou děti hledat trestance Pepu, který tu už dlouhá léta úpí v hladomorně a zpytuje své vědomí.

Děti tu ani nepoznají, že se během prohlídky odehraje hodina zeměpisu. Pro ty šikovné je připravený hrnčířský kruh. Většinou je tu velká tlačenice, ale nemusíte se bát. Dostane se na každého. A na závěr to chce onu pověstnou třešničku.

– Tou je jízda na terénních čtyřkolkách.

– Po přípravě, která pochopitelně probíhá pod odborným dozorem, si každý závodník vyzkouší své řidičské umění na dráze.

JEŠTĚ MÁTE OBAVU, JAKÝ VÝLET DĚTEM TENTOKRÁT VYMYSLÍTE?

Člověk jako vrcholný výtvor přírody. Co ho ale činný výjimečným? Není to enormní síla nebo velikost, ale mozek. Ten nám dává možnost myslet. Přemýšlet nad věcmi z více stran a také si uvědomovat sama sebe. To může být někdy výhodou a jindy zase přítěží, které nás může dohnat až na pokraj zoufalství.

Důležité je tedy mozek efektivně využívat. Toho lze docílit nejrůznějšími způsoby, ale tím nejzásadnějším a pro rozvoj potenciálu nejdůležitější tedy vzdělání. Bez toho se již nikdo neobejde. Vzdělání se stalo základním statutem pro inteligenci. Toto tvrzení platilo spíše v minulosti, dnes je již vzdělání standardem pro akceptaci ve společnosti. Většina lidí je odmítaná pro svou nevzdělanost a pouze opravdu výjimeční lidé se dokáží prosadit i bez klasického vzdělání.
Každý si tím procesem projde. Základní škola, kdy získáme gramotnost a nezbytné znalosti pro zvládnutí života. Bohužel většinu žáků škola nebaví. Může to být způsobeno několika faktory, které na děti působí. Jedná se asi zejména o neschopnost vyučující nadchnout děti pro danou věc. To může být nedostatkem přesvědčení samotných učitelů, ale také náročnost dnešních dětí.
Následně pokračujeme na střední školu. Dříve byla považována za jakousi nadstavbu, ale dnes se již jedná o klasický krok. Kdy většina osob ve společnosti má buď maturitu nebo výuční list. Maturita byla vždy brána jako seriózní věc, kterou si zasloužili jen ti lepší. Dnes jde téměř o automatiku, že většina studentů závěrečnou zkoušku složí. Pokud by totiž mnoho studentů neuspělo, mohlo by dojít k poklesu reputace daného vzdělávacího zařízení.

Třetím stupněm je pak vysoká škola, která je už opravdu dobrovolná a přístupná lidem toužícím po informacích. Není samozřejmé zde nastoupit a již poněkud obtížnější ji dokončit. Bohužel se však vysoké školy staly terčem opisování. Opisují se nejen průběžné testy, ale také semestrální práce. A co je nejhorší k opisu dochází také u závěrečných prací, kde by mělo docházet k vyvrcholení nabytých znalostí studenta.

Pokud vás letos čeká maturitní zkouška nebo jste jen při výběru vysoké školy šlápli vedle a rozhodujete se, jakou školu zvolíte, zvažte studium v zahraničí. To má totiž mnoho výhod, které se vám v budoucnu určitě vyplatí. Získáte cenné zkušenosti a skvělé zážitky, na které budete dlouho vzpomínat. Ptáte se, jaké jsou výhody studia v zahraničí?

·        Mezinárodně uznávaný titul

Na rozdíl od českých univerzit mají zahraniční vysoké školy vybudované jméno po celém světě. Pokud na zahraničních univerzitách vystudujete, nebudete mít ve světě následně problém s uznáním svého titulu. Takový titul vám naopak mnoho dveří otevře.

·        Perfektní angličtina

Vzhledem k tomu, že budete angličtinu používat každý den, velmi rychle si ji osvojíte téměř na úrovni rodilého mluvčího. Začátky budou pravděpodobně nesmírně těžké, nicméně je to zaručeně nejúčinnější způsob jak se naučit cizí jazyk.

·        Jedinečnost nabízených oborů

Jste rádi originální a ve spoustě věcí se raději odlišujete, než abyste následovali většinu? Právě pro vás je studium v zahraničí příznivější. Nabízí totiž řadu neobvyklých oborů, na které byste v České republice jen ztěžka narazili. Obory jsou často velmi specifikované a zaměřené na konkrétní věc. Studovat můžete Event management, Fashion Design a spoustu dalších zajímavých, mnohdy netradičních oborů.

·        Jistota, že naleznete práci

Podle statistik si 95 % absolventů britských škol najde do půl roku od ukončení studia odpovídající práci v oboru, který vystudovali. Buďme upřímní, to se u absolventů v České republice až do takové míry říci nedá. Zaměstnavatele vás po vystudování zahraniční školy budou vítat s otevřenou náručí. Studium v zahraničí je skvělým startem vybudování kariéry v zahraničí. Pokud vystudujete vysokou školu v ČR, prosadit se v zahraničí vás bude stát mnohem více úsilí.

Výhod má studium v zahraničí samozřejmě více. Poznáte nové lidi, novou kulturu, naučíte se samostatnosti a získáte mnoho cenných zkušeností. Pokud vás výhody zaujaly, obraťte se na agentury, které vám v mnoha věcech poradí a pomohou s případným výběrem školy a plánováním.

Lidé jsou tlačeni ke stále vyšším výkonům a jsou na ně kladeny vyšší a vyšší nároky. Spí méně, pracují více a to často z vlastní touhy, která je pohání kupředu. Workoholismus se stává pomalu z problému předností potřebnou k tomu, aby člověk v životě „něčeho“ dosáhl, vydělával slušné peníze a zaujímal přední místa na společenském žebříčku.

A tak se lidé snaží. Pracují dnem i nocí. Mají velkou motivaci a chtějí dosáhnout svých vysněných cílů. „Tak málo času a tolik věcí, co musím stihnout!“

Věta, kterou uslyšíte a možná i sami vyslovíte za život opravdu nesčetně krát. Ten, co si tvrdě a odhodlaně jde za svým cílem, se nebrání tomu, vše ostatní ve svém životě tomu přizpůsobit. Tak se problém nedostatku času vyřeší zkrácením spánku, případně i času stráveného socializací nebo jednoduchým neproduktivním odpočinkem.

Čas jsou peníze. V minutě, kterou nevyužíváš ve svůj prospěch, proděláváš.
To je heslo, které dnes uctívají a mají na zřeteli všichni, co něco znamenají. Ovšem ne každý takové nároky na své tělo může klást a ne každý takovýto pracovní režim vydrží. Potom přichází zhroucení a selhání organismu, nebo dokonce infarkt.

Tělo není robot, a když odmítáme reagovat na jednotlivé signály toho, že je něco špatně, začne se bránit. Když nám nedochází, že jsme vyčerpaní z běžných příznaků, řekne nám to drsnějším, ale zato jasnějším způsobem. Na ten už reagovat musíme a většinu lidí trochu vyděsí, a tak si přestávají ničit zdraví a raději zpomalí své tempo práce a zhorší výkonnost, protože si konečně uvědomí, že v hrobě jim bude celé jejich jmění a společenské postavení úplně jedno.

Pokud jste se náhodou našli v popisu typického workoholika, ale selhání vás zatím nepotkalo, buďte rádi a zkuste začít své tělo poslouchat už nyní. Bolest hlavy, špatné zažívání, ÚNAVA, bolesti zad a další signály vám tělo nedává jen tak, protože ho to baví.

Ono se vám opravdu snaží něco naznačit! Neobviňujte se z neproduktivity a nebojte se vymezit si čas k nicnedělání a relaxaci, čas na spánek a na své blízké. Uvidíte, že vaše produktivita v pracovních hodinách poté vzroste!

S letním obdobím máme spojenou spoustu sportovních aktivit. Ať už jde o týmové, nebo individuální sporty, jednoduché a téměř bez pomůcek, nebo složité s potřebným vybavením, všechny mají jedno společné – odehrávají se venku. Ačkoli někdy příliš vysoké teploty poněkud demotivují od jakékoli fyzické aktivity, generálně k létu patří pohyb a i mnohá rozhodnutí začít hubnout. Ale léto se časem převalí v podzim a zimu, teploty výrazně klesnou a co pak?

Málokoho teploty hluboko pod bodem mrazu a napadaný sníh inspirují k tomu, aby vyběhl ven a jen tak pro radost z pohybu se tam delší dobu zdržoval. Tak jak se dá udržet kondice i v tomto nelehkém období?
První možností samozřejmě jsou zimní sporty. Běžky, sjezdovky, brusle. Jednoduchá možnost, jak se zabavit i pobavit, ale pokud nejste zrovna dovední a vaše úroveň není příliš vysoká, tak na sebe nevyvinete potřebnou zátěž k tomu, abyste nějakým zásadním způsobem posílili své svaly nebo srdce.

Neopomenula bych možnost vnitřních sportů. Přináší to jisté obtíže, protože už si jen tak nezajdete s kamarády a míčem kdykoli se vám zlíbí na hřiště, ale musíte si domlouvat zapůjčení tělocvičny, případně jiných prostorů. Není to už tak jednoduché a někdy ani levné, ale pokud máte s kým a opravdu máte chuť, není nemožné si jednou za čas opravdu prostory zamluvit a využít je.

Něco úplně jiného je to potom s posilováním. Pro ty, kteří jsou zvyklí posilovat s vahou svého těla je to sice příjemnější venku, ale když zapojí svou kreativitu, tak si mohou udělat úžasnou posilovnu ze svého vlastního domova!

Pro otrlé tu samozřejmě nikdy nemizící možnost prostě se správně obléci a sportovat venku i v zimě. Nejvíce to využívají běžci, protože ti se nemusí ničeho dotýkat a tím pádem je nemohou bolet prokřehlé ruce v kontaktu s cizími objekty, ale pokud nejsou teploty vyloženě kruté, dá se venku dělat i spousta dalších věcí. Jen se otužit a nezaleknout!

Zdraví a čistota jsou dva úzce spojené pojmy. Velice pravděpodobně byste se volnými asociacemi dostali postupně od jednoho ke druhému. Čistota se považuje za jednoznačně dobrý znak a vizitku člověka i domácnosti, ale kde se taková potřeba a honba za ní vzala? Vždyť když se podíváme do dějin, tak se nikdy příliš neřešilo, jestli se někdo nebo něco umylo před tím, než s tím člověk přišel do kontaktu.

Věda a poznání významně pokročily a lidé objevili mikrosvět. Zanedlouho do něj byli schopni i nahlédnout. Tak mohli začít konečně řádně objevovat a prozkoumávat malé jednobuněčné organismy, které dnes známe pod názvem bakterie.

Řekla bych, že většina z nás už jen to slovo samotné vnímá velice negativně. Jak by ne, když je to pro nás synonymem pro 4 N:
1. Nemoci
2. Nebezpečí
3. Nechutnost
4. Nežádanost

Již několik desítek let je se všemi dostupnými silami a prostředky snažíme vyhubit, ale jsou opravdu vždy tak nežádané? A dokážeme se jich vůbec zbavit?

Některé z nich jsou nebezpečné a jednoznačně škodí našemu tělu a způsobují nemoci, ale co třeba ty v našem tlustém střevě? Mohli bychom bez nich žít? Rozhodně ne! Jsou nezbytnou součástí naší trávící soustavy a bez nich bychom nemohli moc dobře fungovat. Faktem také je, že naopak ony bez nás ano.

Odhlédneme-li přímo od bakterií a zaměříme-li se na další mikroorganismy, možná to mnozí z nás neregistrují, ani o tom neví, nebo raději dělají, že o tom neví, ale na naší kůži jich žije opravdu spousta! Konají tam celé své životní cykly a kladou na nás vajíčka, ze kterých se líhnou další jedinci.

Spokojeně s nimi můžeme žít celý život v symbióze a nemáme nejmenší důvod k tomu, aby nám vadili, protože jednoduše nezaznamenáme jejich existenci. Mnohé z těchto mikroorganismů žijí přímo na obličeji. Zkuste si na toto vzpomenout, když budete své blízké hladit po tváři, nebo dokonce líbat a hned vám to bude příjemnější, než kdy jindy.